Krátce po sametové revoluci založila vláda Státní podnik Správa pošt a telekomunikací Praha (SPT Praha s.p.) , který měl monopolní právo na poskytování poštovních a telekomunikačních služeb. Do správy SPT tak byla přesunuta celá pošta a také telefonní společnost budovaná za státní peníze v předchozím období. Až v roce 1993 došlo k rozštěpení na dvě firmy (SPT Telecom a Českou poštu), které více měně fungují dodnes.
Obdoba mobilní sítě na našem území existovala již před rokem 1989. Šlo o radiotelefonní síť AMR, kterou však běžný občan neměl možnost využívat. Až sametová revoluce přinesla mobilnímu telefonování lepší výhled do budoucnosti.
Zahraničním investorům bylo umožněno vstoupit na náš trh a vybudovat mobilní síť. Problémem byl výběr technologie. V Evropě se v této době vyskytovalo devět vzájemně nekompatibilních mobilních systémů. Jelikož byla technologie GSM stále ještě “v plenkách”, byla nakonec i s ohledem na stávající kmitočtovou situaci a předběžnou dohodu s rakouskou správou spojů o možném roamingu zvolena technologie NMT.
Roku 1991 vznikla z tehdejšího SPT Praha divize Eurotel. Ta měla za úkol poskytovat v Československu mobilní telekomunikační služby. 12. zaří 1991 zprovoznila na malém území svou bezdrátovou síť v analogovém standardu NMT. Počet zákazníků byl z dnešního pohledu zanedbatelný, dosah analogové technologie na použitých technologií nepředstavitelný, takže bez problému stačil jeden vysílač na pokrytí Středočeského kraje.
Horší to bylo s přístroji. Jejich hmotnost se počítala na kilogramy a cena na desetitisíce. Nepodporovaly žádné služby kromě volání a takřka neustále musely být připojeny k elektrorozvodné síti. O designu se nedalo v podstatě hovořit a na hry nebylo možno ani ve snu pomýšlet. Už tehdy ale své telefony prodávala firma Nokia.
Zdroj: Mobility 10/2011, ročník 13., MK ČR E 8437, ISSN 1212-9879, iDnes.cz
